Ranch Vlčí VrchKoně mají velké srdce a proto vám odpustí i ty největší hříchy..

A - Americký jezdecký kůň

Publikováno 03.03.2011 v 13:53 v kategorii PLEMENA KONÍ - B ( JEZDEČTÍ ), přečteno: 194x

                                        
Plemeno : Americký Jezdecký Kůň ( Sadlebred ) 
Výška v kohoutku :  je poměrně malý, může měřit v kohoutku 150 - 163 cm.
Barvy : Všechny ( nejčastěji palomino nebo hnědák ) 
Popis : Má ušlechtilou, jemně řezanou a vysoko nesenou hlavu 
             s výraznýma očima ohnivého výrazu, malýma,
             pohyblivýma ušima a širokými nozdrami. 
             Toto plemeno nikdy nesmí mít masité,
             výrazné žuchvy a uvolněnou kůži na krku. 
             Má krátký hřbet a dobře osvalenou, ale ne přetíženou plec i záď.
             Nohy jsou velmi štíhlé, dlouhé a někdy mají příliš tenké holeně. 
             Spěnky jsou dlouhé, takže chod je pružný a pro jezdce příjemný.
             Nohy jsou velmi pevné, kopyta dobře utvářená, rohovina kvalitní. 
            Jako správný jezdecký kůň má vysoký kohoutek a dobře klenutá žebra.
            Lopatka je šikmá, kříž rovný a ohon vysoko nasazený.
Historie plemene : Ačkoli byla Severní Amerika kolébkou původních divokých koní,
                                 všechny fosilní druhy vyhynuly nejpozději před 10000 lety. 
                                 Nemáme žádné doklady o tom, že by byl kůň v Novém světě zkrocen.
                                 Všichni koně, které známe jako "americká plemena", 
                                 jsou potomky zvířat dovezených po objevení Ameriky Španěly,
                                 Portugalci, Francouzi a anglickými osadníky.

                                 Také americký saddlebred měl předky vzešlé z evropských koní - emigrantů.

                                 Shodou okolností vznikla obě plemena, od nichž se americký saddlebred odvozuje, 

                                 v Kanadě z anglických mimochodníků, dovezených v 17. století. 

                                Jedním z výchozích plemen byl kanadský mimochodník (Canadian Pacer),

                                potomek klusáků dovezených Francouzi, ale tito koně byli údajně ve středověku

                                vyvezeni do Francie z Velké Británie. Kanadský mimochodník byl doma ve

                                francouzské části Kanady a odsud se dostal do USA. 

                                Druhé plemeno dostalo název narrangasettský mimochodník (Narrangasett Pacer)

                                podle zátoky na pobřeží státu Rohode Island, kde jej údajně vyšlechtili místní plantážníci. 

                                Poměry ve státě Rhode Island v 18. století však určitě nepřály šlechtění koní a

                                dodnes to není žádný ráj ani koní, ani plantážníků, takže je pravděpodobnější názor

                                anglických odborníků. Ti tohoto mimochodníka považují za import z Kanady,

                                ovšem z anglicky mluvící části. Ať tak či tak, po mimochodnících byla velká poptávka

                                v jižních státech Unie, a také v Západní Indii, všude tam, kde dozorci na plantážích

                               museli trávit celé dny v sedle. Na severu takový zájem nebyl, a tak obě plemena zde vyhynula,

                               lépe řečeno, byla rozprodána do otrokářských států.

                               Nu a tam, v oblasti Modrých Travin (Blue Grass) v Kentucky vzniklo jejich křížením plemeno nové,

                               Kentucky Saddler. Jeho chov se plně rozvinul v 19. století. Byl to o něco statnější a hrubší kůň než dnešní   

                               saddlebred a sloužil výhradně jako pracovní jízdní kůň. Přikřížením morgana a anglického plnokrevníka

                               získal rychlost, inteligenci i eleganci - a nové americké plemeno bylo na světě. 

                              Zpočátku se s ním doslova "oralo", pohodlně nosil jezdce po celý dlouhý den v 

                              neschůdném terénu a v páru sloužil jako elegantní kočárový kůň k nedělním cestám do kostela.

                              Dědictví mimochodníků si z části uchoval, a tak se podle chodů označuje jako tří až pětichodový.

                              Tříchodový kůň používá krok, klus a cval, kdežto pětichodový ovládá i rychlý a pomalý mimochod.


Zvláštnost : Zvláštností tohoto koně je,

                    že u přehlídkových jedinců se kopyta nechávají přerůst a 

                    kovají se zvláštními těžkými podkovami, které nutí koně k vysokému chodu. 

                    V Americe bylo typickou úpravou výstavních koní tzv. podřezávaní ocasu, 

                    kdy svaly na spodní straně ocasu byly operativně upraveny tak,

                    aby kůň nosil ocas zdvižený. 

                    V Evropě je tato úprava zakázaná, protože se považuje za poškození a týrání koně.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?